Jak rychle postupuje paradentóza? Co se děje v ústech, když necháte zánět beze zpracování

Paradentóza není náhodný zánět, který vás jen trochu trápí. Je to pomalý, ale nezastavitelný proces, který postupně ničí kost, která drží vaše zuby na místě. A nejhorší je, že ho mnozí ignorují, dokud neztratíte zub - a pak je už pozdě.

Nejde o to, že byste měli mít červené nebo krvácející dásně. To je jen první varovný signál. Když to necháte běžet, zánět se propadne pod dásně, kde se nevidí. Tam se začne rozpadat kost, která vaše zuby drží. A to je ten okamžik, kdy už nejde jen o čistotu, ale o to, jestli vůbec budete mít zuby za pět let.

Co se vlastně děje pod dásněmi?

Když se nečistíte dostatečně, sbírá se na zubech zubní plak - ten lepkavý, bílý film. Pokud ho neodstraníte během 24-48 hodin, začne tvrdnout a přeměňuje se na zubní kámen. Ten už si nemůžete odstranit kartáčkem. A pod ním se začíná rozmnožovat agresivní bakterie.

Tyto bakterie vydávají toxiny, které poškozují dásně. A nejen dásně - postupně začínají ničit i periodontální vazivo a alveolární kost. To je ta kost, která obklopuje kořen zubu a drží ho pevně v čelisti. Když se ta kost zmenšuje, zub se začne hýbat. A když se hýbe dostatečně, přestane být už stabilní. Neznamená to, že vám spadne hned. Ale znamená to, že už nebudete moci zub zachránit.

Jak rychle to vlastně postupuje?

Neexistuje jedno číslo, které by řeklo: „Paradentóza postupuje za 6 měsíců.“ Vše závisí na tom, co děláte - nebo necháváte dělat.

U lidí, kteří se nečistí, kouří a mají diabetické předpoklady, může dojít k výraznému poškození kosti za 1-2 roky. V některých případech se zub začne hýbat již po 18 měsících od prvních příznaků. To znamená, že když jste si v lednu všimli, že vám dásně krvácejí, a nic jste neudělali, v prosinci toho roku můžete mít zub, který se pohybuje, když ho lehce dotknete.

Na druhé straně - lidé, kteří se čistí dvakrát denně, používají mezizubní kartáčky a chodí na pravidelné čištění k zubnímu hygienistovi, mohou mít zubní kámen i 10 let, ale žádný pokrok v ničení kosti. To je klíčové: paradentóza nejsou jen dásně. Je to boj o kost.

Kdo je ve skutečnosti v nebezpečí?

Není to jen o tom, jestli si čistíte zuby. Je to o celém vašem těle.

• Kouření - kouření zvyšuje riziko paradentózy o 50-70 %. Když kouříte, krevní oběh v dásních klesá. Tělo tak nemůže efektivně bojovat s bakteriemi.
• Diabetes - lidé s diabetem mají třikrát vyšší riziko ztráty zubů. Vysoký cukr v krvi zhoršuje zánět a zpomaluje hojení.
• Stres - když jste v napětí, vaše imunitní systém pracuje méně efektivně. Zánět se tak šíří rychleji.
• Genetika - někteří lidé mají genetickou predispozici. Mohou mít stejnou hygienu jako vy, ale přesto mají zánět. To neznamená, že jsou bezmocní. Znamená to, že potřebují ještě pečlivější péči.

Necháte-li to běžet, můžete ztratit zuby, které jste měli ještě před pěti lety. A nejhorší je, že to nečíhá jen na starších lidech. V Brně jsem viděla 32letého muže, který měl ztracené tři zuby z důvodu paradentózy. Říkal, že si myslel, že „to je něco, co se stává jen starým lidem“.

Co můžete udělat, když už máte příznaky?

Když vám dásně krvácejí, když máte zápach z úst, nebo když vám zuby začínají být citlivější na studené nebo teplé - nečekejte. Neříkejte si: „Zatím to nevadí.“

První krok je jít k zubnímu hygienistovi. Ne k zubnímu lékaři - k hygienistovi. Oni mají speciální nástroje, kterými odstraní zubní kámen pod dásněmi. Tento postup se nazývá skalpelování a vyhlazování kořenů. Je to jednoduché, nebojte se toho. Většina lidí ho popisuje jako „příjemně nepříjemné“ - ale ne bolestivé.

Potom je třeba změnit svou denní rutinu:

1. Čistěte zuby dvakrát denně - alespoň dvě minuty každýkrát.
2. Používejte mezizubní kartáčky nebo nitě denně. Plak se sbírá mezi zuby, ne jen na povrchu.
3. Nezapomínejte na jazyk. Bakterie se tam také hromadí.
4. Chodte na kontrolu každých 6 měsíců. I když se vám zdá, že je všechno v pořádku.

Neexistuje žádný „zázračný zubní zub“ nebo „lék proti paradentóze“. Jen pravidelná péče a včasná intervence. Když to zvládnete, zuby vám mohou sloužit celý život.

Co se stane, když to necháte běžet?

Když paradentóza postupuje, zuby se začnou hýbat. Nejdřív jen trochu. Pak vám při kousnutí zub přesně zazvukne. Pak se začne vysouvat. A nakonec - spadne.

A nejde jen o ztrátu jednoho zubu. Když ztratíte jeden zub, zbytek těla se přizpůsobí. Zuby naproti se začnou vysouvat. Zuby vedle se nakloní. Čelist se začne měnit. A to všechno má důsledky - nejen na vašem úsměvu, ale i na vaší schopnosti žvýkat, mluvit a dokonce dýchat.

Na konci cesty je často ztráta většiny zubů. A když to nastane, jediná možnost je náhrada - náhradní zuby, protézy, implantáty. Všechno to je drahé. A všechno to je zbytečné, když jste včas dělali to, co měli.

Většina lidí si myslí, že ztráta zubů je „přirozená součást stárnutí“. To není pravda. To je důsledek toho, že se někdo rozhodl nechat zánět běžet.

Co dělat, když už jste ztratili zuby?

Neznamená to konec. I když jste ztratili několik zubů, ještě není pozdě zastavit pokračování paradentózy u těch zbývajících.

Nejdřív musíte zastavit zánět. Bez toho se implantáty neudrží. I když se vám někdo slibuje, že vám „vloží implantát do zánětlivé čelisti“ - nevěřte tomu. To je jako stavět dům na písku.

První krok je opět - čištění pod dásněmi. Potom následuje pečlivá domácí péče. A až bude kost stabilní, teprve potom můžete přemýšlet o náhradě.

Nezapomeňte: každý zub, který máte ještě, je důležitý. Nejen proto, že vám pomáhá žvýkat. Ale proto, že drží vaši čelist v tvaru, který potřebujete.

Je to opravdu tak závažné?

Ano. Paradentóza je jedním z nejčastějších důvodů, proč dospělí lidé ztrácejí zuby - daleko častěji než zubní kazy. A zatímco kazy se dají většinou včas vyčistit, paradentóza se často objeví tichým způsobem. Bez bolesti. Bez varování. Až do chvíle, kdy už nejde o to, jak to napravit - ale o to, jestli ještě něco napravit vůbec můžete.

Nejde o to, že byste měli mít dokonalé zuby. Ale o to, abyste je měli. A měli je po dlouhou dobu.

Když si všimnete, že vám dásně krvácejí - neříkejte si: „To se mi stává.“ Řekněte si: „To je varování. A já se na něj budu reagovat.“